Dnes se ohlédnu za posledními třemi zápasy Liverpoolu před reprezentační pauzou, které měly naznačit něco víc o našich ambicích v průběhu sezóny 21/22, a to zejména ten poslední, proti Manchesteru City.

Osobně jsem se toho však v tomto směru moc nedozvěděl, a zůstává tak pro mě vše úplně otevřené. Ještě se k tomu v závěru vrátím.

Atraktivní fotbal a žádná velká radost

Nejprve zápas na hřišti nováčka z Brentfordu, který jsme začali hodně bohorovně, profesorsky, a i když jsme v průběhu utkání přece jen postupně zabrali, tak se tento přístup táhl s naší hrou v podstatě po celé střetnutí.

A protože domácí se nás vůbec nezalekli, hráli otevřeně, a zároveň v přemíře snahy také často chybovali, tak se hrál z pohledu neutrálního diváka velmi atraktivní fotbal.

Jenže my, kteří fandíme Liverpoolu, jsme z tohoto představení zase až tak úplně nadšeni být nemohli.

Jürgen Klopp bol miestami riadne nahnevaný. (Foto: Twitter)

Téměř jsme sice šli hned v úvodu do vedení, když střelu Salaha vykopával domácí hráč z prázdné branky, ale to bylo na dlouho z naší strany všechno. Domácí měli krátce na to identickou šanci se stejným výsledkem, ale poté se dostali i do dalších dobrých příležitostí, no, a po necelé půlhodině hry zaslouženě otevřeli skóre, když poprvé potrestali naši laxnost v zadních řadách.

Že míč přes několik našich bránících hráčů prošel až k hráči Brentfordu na zadní tyči, který zakončoval z metru do prázdné branky, bylo trestuhodné a naprosto nepochopitelné.

Naštěstí jsme rychle vyrovnali po hlavičce Joty, přičemž tentýž hráč mohl ještě v prvním poločase vývoj střetnutí otočit, když dorážel střelu C. Jonese, která skončila na tyči.

Jistě jsem nebyl sám, kdo už viděl míč v síti, ale stalo se něco podobného co v památném istanbulském finále Ligy mistrů v roce 2005, když těsně před koncem prodloužení nastavil Dudek reflexívně ruku proti dorážce Ševčenka do jinak úplně prázdné branky. Tentokrát nám ale podobná situace žádnou velkou radost neudělala.

Príšerne brániaci LFC dvakrát neudržal v Brentforde vedenie a má len bod

Co se nepovedlo na konci první půle, to se podařilo brzy po přestávce. Salahův gól nebyl sice zprvu uznán pro ofsajd, ale VAR se na rozdíl od většiny rozhodnutí v loňském roce, přiklonil na naši stranu.

Liverpool vedl 2:1, a zdálo se, že konečně směřuje k očekávanému vítězství. Jenže po několika minutách přišla další nedůslednost v obraně, a znovu bylo vyrovnáno. Bezprostředně poté sice Jones, který už v tomto utkání patřil k našim nejlepším hráčům, strhl krásnou střelou opět vedení na naši stranu, ani to však k tříbodovému zisku nakonec nestačilo.

Nejprve totiž Salah pohrdl tutovkou, která mohla znamenat pojistku v podobě čtvrtého gólu, a brzy na to, necelých deset minut před koncem, přišel další zkrat v našich zadních řadách. A stejně jako při druhém gólu dostali domácí míč na zadní tyč naší branky, kde stáli tři hráči domácích proti jednomu našemu, a opět jej přehráli.

Jednalo se tedy o opakovanou chybu, a hlava mi systém našeho bránění vůbec nebrala. Brentford pak dokonce dostal míč do sítě ještě jednou, ale gól naštěstí pro ofsajd neplatil. I my jsme ještě mohli skórovat, a to v nastaveném čase, po skrumáži před brankou domácích, ale bohužel se to nepovedlo, a tak jsme si z hřiště ambiciózního, sympaticky a bez respektu hrajícího nováčka odvezli jen bod.

Ten sice klidně může hrát v konečném účtování důležitou roli, navíc nás vynesl po šesti kolech na čelo tabulky, ale všichni víme, že jsme z Brentfordu měli odjet s výhrou.

LFC demoloval v Porte, FC zdolal jednoznačne 5:1!

Liga mistrů a přehnaný respekt FC Porto

Tři dny poté jsme nastoupili k druhému zápasu skupinové fáze Ligy mistrů na hřišti našeho oblíbeného soupeře, FC Porto. A obliba přetrvává i nadále, protože jsme na stadiónu Dragao již potřetí v krátké době dokázali vyhrát výrazným gólovým rozdílem. Přitom v prvním dějství se mi naše hra vůbec nelíbila, opět byla laxní, se spoustou nepřesností.

Je ale fakt, že směrem dopředu jsme Porto k ničemu nepustili, což je potřeba vyzvednout. Možná to ale bylo také tím, že hráči portugalského týmu měli z Liverpoolu, asi i díky nedávným konfrontacím, jež pro ně dopadly katastrofálně, až přehnaný respekt.

To se mimo jiné projevilo tím, že nám doslova darovali dva góly, a do kabin se tedy šlo za příjemného stavu 2:0 pro nás. Za první poločas bych nicméně, co se týče naší aktivity, vyzvedl asi jen vydařený signál při přímém kopu za stavu 1:0, jenž vedl k nebezpečné střele Hendersona. Tu ale gólman hostí skvěle zneškodnil.

Sadio Mané (vpravo) strieľa svoj piaty gól v dueloch s FC Porto. (foto: Twitter)

Druhý poločas už bylo znát, že náš tým je na koni, ale když se povedlo z brejku přidat třetí gól, tak jsme klasicky zbytečně polevili a soupeř toho čtvrt hodiny před koncem využil ke snížení z jeho pohledu na 1:3.

Naděje domácích, že se zápasem ještě dokážou něco udělat, však naštěstí velmi rychle zhasla. Hned o dvě minuty později totiž vrátil Liverpoolu třígólové vedení střídající Firmino, který se dostal po zranění na hřiště už v Brentfordu.

Ke gólu mu jistě pomohl i gólman Porta, který zbytečně vyběhl, ale Bobby si v této situaci počínal velmi chytře, a jeho práci je třeba také ocenit. Svůj krátký, ale úspěšný pobyt na hřišti pak Firmino korunoval ještě gólem na 5:1, při němž byl znovu VAR na naší straně. Ligu mistrů jsme tedy rozehráli dobře, postup z těžké skupiny je na dobré cestě.

V červenom Curtis Jones. (foto: Twitter)

Jinak se všemi deseti přidávám k těm, kteří za toto utkání pochválili C. Jonese. Moc se mi líbil už v Brentfordu, a následně byl v Portu hlavním strůjcem našeho vítězství, protože měl prsty ve většině vstřelených branek.

Zastavil bych se u gólu na 3:0, protože padl ze situace, která byla ještě nedávno naší silnou zbraní, ale v poslední době nám moc nejde. Jedná se o přečíslení soupeře, o rychlé brejky, ze kterých jsme v minulých měsících moc často nedokázali skórovat, a to buď kvůli zvolení nevhodného řešení, nebo kvůli zbrklosti a nepřesnostem.

Jones však při našem třetím gólu prokázal v rychlém protiútoku rozvahu, a zvolil správně přihrávku na Salaha. Ta byla navíc přesná, takže egyptský útočník už měl cestu k brance Porta otevřenou. Takhle by měli tyto situace s rutinou zvládat i ostatní, zkušenější hráči!

A poslední poznámka k Lize mistrů, velmi se mi líbil i výkon ruského rozhodčího. Nezlobil bych se, kdyby nám pískal nějaké střetnutí i ve vyřazovacích bojích, kam, pevně věřím, postoupíme.

Famózny Salahov gól na výhru nestačil, LFC – Man City 2:2

Nejsledovanější zápas Premier League

No, a pak už přišel velký šlágr, možná momentálně úplně nejsledovanější zápas Premier League. Na Anfieldu jsme se utkali s Cityzens, přičemž tato konfrontace měla něco více napovědět o tom, zda budeme schopni hrát o titul mistra Anglie.

Mně nakonec toto měření sil s úřadujícím mistrem víceméně potvrdilo, co si myslím od začátku sezóny, tedy že sice nejsme největší favorité, ale že o titul zabojovat můžeme.

Nesmíme ovšem hrát jako v prvním poločase, kdy po nadějném začátku postupně převzali iniciativu hosté. Tahali útoky hlavně po své levé straně, kde Milner, zaskakující za Alexnadra-Arnolda, vůbec nestíhal. Na jeho obranu však musím říct, že mu podle mě měli spoluhráči na jeho straně hřiště trochu víc pomáhat, což příliš nečinili.

Celkově jsme v každém případě nechávali hostům spoustu volného prostoru, zatímco naši hráči byli hlídáni hodně natěsno. A podle toho obraz hry vypadal. V druhé polovině prvního dějství jsme chvílemi nevěděli, kde nám hlava stojí, a mohli jsme být hodně rádi, že se šlo do kabin za bezbrankového stavu.

James Milner (foto: Twitter)

Druhý poločas byl naštěstí přece jen o něčem jiném, i když v obraně to ani nadále nebylo bez chyb. Bylo ale jasné, že o přestávce proběhla v naší kabině důrazná domluva, protože jsme do druhého poločasu nastoupili stejně aktivně jako do toho prvního, ale tentokrát nám to vydrželo až do konce.

A protože Cityzens také chtěli zvítězit, hrál se v druhé pětačtyřicetiminutovce velmi krásný fotbal, jemuž nechyběly ani nádherné góly, takže se musel hlavně neutrálním fanouškům líbit. Pohotová střela Joty ještě v síti soupeře neskončila, ale po necelé hodině hry už Mané skóre otevřel.

Stalo se tak po akci, za kterou musím pochválit všechny hráče, kteří se jí zúčastnili. Výborně jsme zakombinovali nejdříve na vlastní polovině, a když pak i za půlící čarou hráči zvolili správné řešení, jemuž nechyběla přesnost, tak jsme vedli 1:0!

Sadio Mané sa teší z gólu. (foto: Facebook)

Byli jsme pak evidentně na koni a hýřili i nadále aktivitou, jenže proti nám stál kvalitní soupeř, který po deseti minutách využil jednu z našich chyb a vyrovnal.

V tu dobu byl ještě stále překvapivě na hřišti Milner, který se sice po přestávce přece jen zlepšil, ale i tak si myslím, že střídání už v poločase bylo na místě. Navíc dostal už v první půli žlutou kartu, a pár minut po vyrovnání jsme mohli děkovat rozhodčímu, že jej po dalším zákroku zralém na karetní napomenutí nevyloučil.

Guardiola byl tentokrát vytočen právem, a vzápětí byl zklamán ještě víc, protože Salahovi se povedla parádní individuální akce, kterou i skvěle zakončil. Na tento nádherný gól se ještě dlouho po utkání pěly ódy, ovšem naše vedení ani tentokrát dlouho nevydrželo.

Salah (v červenom) po parádnej individuálnej akcii prekonal brankára Man City Edersona. (foto: Twitter)

I bez již vystřídaného Milnera jsme znovu zaspali při bránění, a byla z toho akce, z níž nakonec K. De Bruyne s nešťastnou pomocí Matipa opět srovnal skóre. Osud zápasu byl pak až do konce zcela otevřený, mohlo to dopadnout jakkoli.

Nás mohl do třetice poslat do vedení Fabinho, jenomže asi jej překvapilo, že v oné situaci propadl míč až k němu. Hosté naopak mohli rozhodnout střetnutí v nastaveném čase, ale ani oni to štěstí neměli.

Zrodila se tedy remíza 2:2, která je nakonec asi vcelku spravedlivá, i když hráče, trenéry a fanoušky obou týmů budou asi uvnitř hlodat myšlenky, že to pro ně mohlo dopadnout ještě lépe. Nejvíce pochvaly se za tento zápas dostalo ze strany Liverpoolu Salahovi, a neříkám, že neprávem. Ale neměli bychom zapomínat ani na to, že nás skvěle podržel Alisson, i když úplně bez chyby to od něj taky nebylo.

Portugalský súboj Jotu (vľavo) s B. Silvom. (foto: Facebook)

Ambice LFC

No a teď ještě jednou k těm našim ambicím. V ligové soutěži jsme sice bez porážky, ale ze sedmi utkání jsme vyhráli jen čtyři, a své dva papírově pravděpodobně největší rivaly v boji o titul jsme na domácí půdě nedokázali porazit.

A ztráta na hřišti nováčka taky mrzí, i když Brentford hraje zatím výborně a je schopen komukoli udělat problémy. Liverpool je ale aktuálně jen bod za Chelsea, a zároveň má pouze o bod víc, než některé další týmy, takže zatím je vše až neskutečně vyrovnané.

To, co bude potřeba na titul, zatím podle mého názoru nepředvádíme, ale na druhé straně jsem přesvědčen, že máme potenciál se postupně během sezóny zlepšovat. Náznak zlepšení už jsme ostatně oproti prvním zápasům zaznamenali, a to směrem dopředu, kde jsme proti Portu a Cityzens už mnohem lépe zvládali finální fázi, tak snad nám to vydrží. Podle mě ale přetrvává profesorská hra proti papírově slabším soupeřům, jako bychom některé z nich podvědomě podceňovali.

Zľava Joël Matip a Virgil van Dijk. (foto:. Facebook)

A jako nový problém nám vyvstala obranná hra, i když je to nové jen zdánlivě, spíš bych v tomto směru mluvil o vybuchnuté časované bombě. Pevně ovšem věřím, že jak v koncentraci, tak i v bránění se dokážeme časem zlepšit, přičemž v druhém případě bude hodně důležité, aby se van Dijk dokázal rozehrát do formy, jakou měl v našich nejlepších sezónách, a to co nejdříve.

Mluvil jsem o Premier League, ale v podstatě totéž platí i pro Ligu mistrů. Do této soutěže jsme vstoupili velmi dobře, postup do vyřazovacích bojů je na dobré cestě, ale kam v nich dojdeme, to bude záležet právě na tom, jestli se do jara zlepšíme.

Protože tam se možná potkáme vedle velmi silných kontinentálních klubů znovu s Chelsea či s Citiziens, a jestli přes ně budeme chtít přejít, tak budeme proti nim muset zahrát lépe, než tomu bylo teď, v úvodu sezóny.

Nicméně, jaro je ještě daleko, a my se už teď musíme plně soustředit na každé nejbližší střetnutí. A obávám se, že hned to, co bude následovat bezprostředně po reprezentační pauze, nás hodně prověří. Už jen proto, že nám v nejbližších zápasech obou zmiňovaných soutěží budou dost možná chybět dvě klíčové opory z Brazílie.

Pevně doufám, že to ustojíme, ale i kdyby ne, tak sezóna je stále teprve na svém začátku, a ani případné neúspěchy v nejbližších utkáních nás ještě ze hry o nejcennější trofeje ani zdaleka nedostano.

Naby Keïta (štvrtý zľava) pečatil parádnym volejom výhru LFC nad Crystal Palace na konečných 3:0. (foto: Facebook)